Do finálového turnaje jste vstoupili jednoznačným vítězstvím nad favorizovaným Brnem v poměru 6:1. Byl to větší šok pro soupeře nebo pro vás?

Je pravda, že překvapení to asi bylo. Na poradě před zápasem jsme si říkali, že pokud máme mít proti tak silnému soupeři nějakou šanci, bude to zřejmě v prvním utkání. Přece jen jsme tak trochu kalkulovali s tím, že Brno jako vítěz základní části nebude hned ze začátku hrát úplně na sto procent. Navíc jsme měli k dispozici nejsilnější sestavu, jakou jsme mohli dát dohromady, takže jsme věřili, že máme naději. A to se potvrdilo. Musím říci, že jsme podali jeden z nejlepších výkonů sezony. Vyšlo nám všechno od gólmana před obranu i kvalitně sehrané protiútoky, taktika nám klapla do puntíku. Brno se sice snažilo zvednout, ovšem my mu to nedovolili.

Takový výsledek vás ovšem před odvetou postavil před otázku, jak k ní přistoupit a zda se vám povede favorita ještě více znervóznět. Odpověď bohužel přišla hodně rychle, že…

Přiznám se, že jsem měl ze druhého zápasu strach, protože znám mentalitu kluků. Že si mohou dovolit i porážku a pořád budou mít šanci na finále, to prostě v hlavách měli. A co se nestalo, během pět minut jsme vyrobili tři hrubé individuální chyby, jakých jsme se v prvním utkání vyvarovali, soupeř šel snadno do vedení, dostal se na koně a brzy bylo jasné, že tohle těžko otočíme. Ve druhém poločase se tudíž spíše dohrávalo a každý už myslel na zlatý poločas.

Ten ovšem nerozhodl a na řadu přišly stejně jako loni penalty. Dalo se rozhodnout už ve hře?

Myslím, že ano, i když se hrálo velice opatrně, protože všem bylo jasné, že jediné zaváhání může být osudné. Poměr sil by vyrovnaný, nějaké šance se narodily, ale nakonec to došlo k repríze semifinálového penaltového rozstřelu. A byli jsme to my, kdo měl smůlu. Přitom Ondřej Slaný si na tři z pěti střel sáhl a chybělo opravdu málo, jenže vždycky z toho byl gól. My naopak čtyři penalty dali úplně suverénně, bohužel tu pátou kopl Roman Netolický špatně. Ale rozhodně jsme mu nic nevyčítali, to je sport. Postoupit mohl jen jeden a my si to štěstí vybrali před rokem. Zklamání tam ale samozřejmě bylo, to je jasné. Sahali jsme po finále.

Místo něho přišel boj o bronz proti Zlínu. Jak složité bylo dát tým fyzicky a psychicky do kupy po velmi vyčerpávajícím a nadto prohraném semifinále?

Je to vždycky složité, svoji roli hraje únava, záleží na tom, který tým v sobě najde více morálních sil a motivace. Proto musím poděkovat všem našim hráčům. Ze sestavy vypadli Tomáš Švec a Zdeněk Červený, ale zbývající kluci se úžasně kousli. Výhodou bylo, že jsme šli rychle do vedení, brzy jsme přidali další branky a Zlín to viditelně srazilo do kolen. Nedá se říci, že by se soupeř nesnažil, ale my jsme hráli v pohodě. Bylo to jedno z těch utkání, kdy se všechno daří, padají góly, které by jindy jen těžko padly, a skóre narostlo do jednoznačné podoby.

Takže z toho vzešel bronz pro Poličku. Upřímně, jste spokojen?

Jsem. Každá medaile je pěkná a není snadné na ni v silné konkurenci finálového turnaje dosáhnout. Pochopitelně, že pokud prohrajete semifinále v penaltovém rozstřelu, tak si musíte trochu povzdechnout, jaká to je škoda, že vám postup protekl mezi prsty. Ale když si uvědomíme, že nechybělo zase tak mnoho a mohli jsme skončit už ve čtvrtfinále, tak musím říci, že hodnocení je z pohledu Poličky velice pozitivní. Jsem rád, že jsme proti nejlepšímu týmu základní části odehráli kvalitní partie a donutili jsme ho, aby se o předpokládaný postup do finále pořádně strachoval. A zápas o třetí příčku, ten jsme odehráli výborně.

Jakými slovy byste se celkově ohlédl za sezonou VPS Novabrik Poličku v letošní celostátní lize?

Řekl bych, že do konce kalendářního roku jsme se prezentovali slušnými výkony, však jsme také jednu dobu okupovali vedoucí pozici. Spokojen jsem naopak nebyl po novoroční přestávce, kdy se nám přestalo dařit, dva turnaje se nepovedly a z první pozice byla rázem čtvrtá, i když s velkým bodovým odstupem na další celky. To je věc, která se nám stává v lednu poměrně často, projevuje se, když začnou tréninky ve velkém fotbale. Postup ze čtvrtfinále byl poměrně kostrbatý, série s Novým Borem byla těžká, ale myslím, že právě tady získali kluci sebevědomí, které potom zúročili na Final Four. Ukázalo se to hlavně ve střelecké produktivitě, když se nevyhrávalo o gól o dva, ale dali jsme Brnu šest a Zlínu osm gólů, což jsou na nás více než solidní čísla. Po dvou finálových účastech jsme tentokrát skončili třetí, což se může zdát jako lehký ústup ze slávy. Jsem ale přesvědčen, že v našich podmínkách, kdy hrajeme převážně s poličskými kluky a bez výraznější speciální přípravy na sálovou kopanou, je každé umístění na „bedně“ rozhodně úspěch.

Mimochodem Brno ve finále marně útočilo na titul, který znovu obhájil Chemcomex Praha. Co jste říkal tomuto zápasu?

Viděl jsem ho na vlastní oči a bylo to nesporně utkání kvalitní úrovně. I když výsledek 4:1 vypadá poměrně jasně, tak se jednalo o vyrovnaný duel se šancemi na obou stranách. Proč vyhrál Chemcomex? Působil na mě o něco lépe ani ne tak individualitami, jako týmově. Bylo patrné, že titul hodně chce získat, řekl bych, že také jeho bohaté zkušenosti z finálových střetnutí se v průběhu hry projevily.

Sálovkářská sezona pro Poličku neskončila, protože máte právo účasti na evropském poháru mistrů, který se v květnu uskuteční v jihomoravských Valticích. Tím, že se tento prestižní turnaj letos koná v České republice, je pro vás organizace zřejmě o dost jednodušší, že…

Přesně tak. Jsem rád, že jsme společně s Chemcomexem Praha a Brnem toto pořadatelství získali. Jednak to nebude finančně tak náročné, potom bude turnaj dostupný pro fanoušky, a to nejen lepší propagací v médiích, ale i díky tomu, že to není tak daleko a mohou se přijet podívat osobně. Pro nás bude výhodou, že bychom mohli hrát v co možná nejsilnější sestavě, protože ne každý si mohl dovolit odjet do zahraničí. Budeme obhajovat loňské třetí místo, což bude v konkurenci klubů z Ruska, Katalánska nebo Běloruska velmi obtížné, ale minimálně ze skupiny budeme chtít postoupit. V každém případě to bude další vítaná konfrontace našeho týmu s mezinárodní sálovkou.

Ohlédnutí za Final Four

SEMIFINÁLE

GIOIA 2Balance Brno – VPS Novabrik Polička 1:6 (0:1). Branky: 29. Cenek – 10. a 29. Kovář ml., 22. Mužík, 26. Dittrich ml., 33. Stejskal, 40. Jílek (PK).

VPS Novabrik Polička – GIOIA B2Balance Brno 1:7 (0:5). Branky: 25. Jílek (PK) – 9., 14. a 23. Svoboda, 13. a 17. Prokeš, 3. Klimeš, 37. Sierota. Zlatý poločas: 0:0, penalty: 4:5 (rozhodující penalta: Doubravský).

Chemcomex Praha – SMR Plus Zlín 7:2 (4:1). Branky: 11., 12. a 20. Šafránek, 21., 30. a 40 (PK) Fichtner, 16. Sop – 13. Hubáček, 39. Zapletal (PK).

SMR Plus Zlín – Chemcomex Praha 2:4 (1:2). Branky: 6. Haloda, 33. Julina – 31. a 34. Sop, 4. Šnídl, 12. Rott.

UTKÁNÍ O 3. MÍSTO

VPS Novabrik Polička – SMR Plus Zlín 8:1 (4:0). Branky: 4. a 28. Jílek, 13. a 33. Mužík, 11. Vondra, 20. Navrátil, 36. Stejskal, 39. M. Kovář ml. – 25. J. Kovář.

FINÁLOVÉ UTKÁNÍ

GIOIA B2Balance Brno – Chemcomex Praha 1:4 (1:1). Branky: 20. Levčík – 11. Fichtner, 27. Šafránek, 28. Kamas, 39. Holeček.

VPS Novabrik Polička: Slaný – Vondra, Jílek, Mužík, Netolický, M. Kovář ml., Dittrich ml., Stejskal, Navrátil, Červený, T. Švec.

Nejlepší jednotlivci Final Four: hráč Šafránek (Chemcomex), brankář Kunický (Brno), střelec Fichtner (Chemcomex).

Nejlepší jednotlivci celostátní ligy 2014/15: hráč Rott (Chemcomex), hráč do 21 let Grznárik (Větřní), brankář Soukeník (Zlín), obránce Havrda (Chemcomex), útočník Ovčačík (Brno).